Malovaný lidový nábytek

Vrchol výroby spadá v českých zemích do období od 2. poloviny 18. století do poloviny 19. století. V českém kontextu jde nejčastěji o lidový (selský) nábytek zdobený tradičními květinovými motivy, ornamenty nebo figurálními výjevy. Malba byla schopna napodobit i jiné techniky zdobení, například intarzii (použitím kontrastních linek a hvězdic), texturu drahých dřev nebo mramoru.

Pro nejchudší vrstvy byl nedosažitelný. Pro běžného rolníka šlo o významný výdaj. Většinou se kupoval jako svatební dar (výbavná truhla, skříň). Nejmladší členové rodiny často spávali na starých, odřených kusech, zatímco nově malovaný nábytek zdobil parádní světnici. Rozdíl byl i v regionech. V oblastech s velkou koncentrací dílen (například jihočeské selské baroko) byla cena díky konkurenci nižší. Naopak v odlehlých horských oblastech byl malovaný kus symbolem skutečného bohatství sedláka. Byl to majetek, který se dědil po generace.