Adventní kalendář: 16. prosinec

Vánoční stromek je neodmyslitelným symbolem Vánoc. Někdo preferuje jedli, jiný smrk či borovici, mnozí dávají přednost stromku umělému. Buď jak buď - dnešní adventní okénko je věnováno vánočnímu stromku a jeho historii.

Tradice vánočního stromku pochází pravděpodobně z Pobaltí (o prvenství se přou lotyšská Riga se stromem z roku 1510 s estonským Tallinnem, který tradici stromu datuje k roku 1441), odkud se šířil díky německým obchodníkům do německých hanzovních měst. Jedno z prvních svědectví o osvětleném stromu přináší brémská městská kronika roku 1570. Zvyk nazdobeného vánočního stromu se ujal postupně od 17. století nejprve v protestantských městech, odkud se pomalu šířil i na venkov.

První publikovaný obrázek vánočního stromku v knize od Hermanna Bokuma z roku 1836 (zdroj: Wikipedia Commons)

Na vánoční strom se používal nejčastěji stálezelený jehličnan jako jedle, smrk či borovice. Zpočátku bývalo i zvykem stromek zavěsit nad štědrovečerní stůl, a to špičkou dolů. Od 18. století se kromě ozdob z ořechů či jablíček přidávaly i svíčky, které byly po nástupu elektřiny nahrazeny vánočními světýlky. Svou cestu skoro do každé, nejen německé domácnosti si stromek našel v průběhu 19. století. Mnoho rodin si nemohlo drahý jehličnan dovolit, a tak se začaly vyrábět i stromy vyřezané z kartonu či slabých prkének, později i umělé.

Obraz „Štědrý večer“ z roku 1891 (autor Viggo Johansen, zdroj Wikipedia Commons)

Traduje se, že první, kdo přinesl vánoční stromek do Čech, byl roku 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Ozdobeným stromkem ohromil své hosty během Štědrého večera na libeňském zámečku Šilboch. O německém zvyku zdobení vánočního stromu se zvídavý čtenář mohl dočíst roku 1827 v knize Kryštofa Schmida Štědrý večer. Nový zvyk se začal prosazovat jen pozvolna od 40. let 19. století – nejprve v bohatších měšťanských či šlechtických rodinách. Kolem roku 1845 se v některých květinářstvích v českých městech objevovaly ručně vyráběné náhrady za poměrně drahé jehličnany, tzv. Christbaumy, většinou v podobě nazdobených svícnů vyrobených ze smrkových či jedlových větviček. Ještě pomaleji pronikal vánoční stromek do rodin na venkově. Až do 1. světové války byla v mnoha rodinách pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

Jan Karel Liebich

Dnes najdeme vánoční stromek i na náměstích a jiných veřejných místech. Možná ale nevíte, že za tento zvyk vděčíme spisovateli Rudolfu Těsnohlídkovi, autorovi slavné Lišky Bystroušky. Tento redaktor Lidových novin našel 22. prosince 1919 během předvánoční procházky s přáteli v lese u Bílovic nad Svitavou sedmnáctiměsíční opuštěné děvčátko. Malou Lidušku se podařilo zachránit, dostala se do adoptivní rodiny a bylo o ni vzorně postaráno. Citlivého Těsnohlídka však přivedla tato zkušenost k myšlence charitativní akce na pomoc chudým a opuštěným dětem právě v čase Vánoc.

Liduška s adoptivními rodiči (zdroj: Muzeum města Brna)

Podařilo se mu ji uskutečnit 13. prosince 1924, kdy byl na brněnském náměstí vztyčen poprvé Vánoční strom republiky. Jednalo se o patnáctimetrovou, elektrickými žárovkami ozdobenou jedli z bílovického lesa, kde byla nalezena Liduška. Těsnohlídek se inspiroval v dánské Kodani, kde se podobné akce již pořádaly. Pod strom byly umístěny tři pokladny a schránka na dary pro potřebné. Tradice se brzy rozšířila po celém tehdejším Československu. Těsnohlídkovým snem bylo vybudovat dětský domov, který by pomáhal opuštěným dětem. To se skutečně podařilo, díky vánočním sbírkám byl v Brně otevřen roku 1929. Těsnohlídek jej pojmenoval po dánské královně Dagmar, dceři Přemysla Otakara. Dětský dům Dagmar pomáhá dětem dodnes.

Rozsvícení prvního Vánočního stromu republiky v Brně 13. prosince 1924 (zdroj: Muzeum města Brna)